4. – 12. srpna 2017

Novinky

Holubička bílá, uštvaná, upálená

Recenze divadelní hry Kdes holubičko lítala?

Téma jedince, uštvaného stádem, hejnem, obcí patří mezi univerzální vklady kolektivní paměti. Omega Replica Watches Prostě čas od času máme potřebu jednotlivce, který je v něčem divný, jiný, nesrozumitelný učinit svodidlem, po němž sjede obecná zloba a nenávist – a stádu se uleví.

Čarodějnické procesy jsou ostudnou kapitolou dějin křesťanství a znepokojivým tématem ústícím do pozdějších procesů a šikan. Soubor JaKKdo z Jaroměře si téma vybral pro práci skupiny, složené ze samých dívek.

Problém inscenace, jejíž scénář je složen z lidové poezie a prozaických úryvků, skládajících se v příběh procesu s dívkou, nařčenou z čarodějnictví, je v apriorním vztahu k obětované dívce. Ta totiž vůbec není divná, ani jiná, je to pěkná světlovlasá bílá holubička, na kterou okolí unisono sočí. Ano, je nemanželská, jistě, vychovala ji bába kořenářka, ovšem, je to mladá vdova, ale že by opravdu celá obec byla ve vztahu k ní takhle unisono?

Používám záměrně výrazu z hudebního názvosloví,Omega Replica abych upozornila, že k vyjádření vztahu k dívce nemusí dojít pouze prostřednictvím textu – i když i to by inscenaci pomohlo, může k němu dojít i hlasem, nějak laděným strukturovaným sborem, proměnlivou intonací, která v žánru divadla poezie „burianovsky“ nahradí dramatické situace či epické vyprávění – ale zde slyšíme právě jen nenávistné unisono.

Aby mi bylo rozuměno – jistě že je možné a známe takové případy, kdy je jedinci prostě a jednoznačně ublíženo, okolí i okolnosti se proti němu spiknou a nic mu nepomůže. Ale pokud nemáme možnost sledovat ani sebeméně průběh událostí, pokud inscenace nepoužívá proměnlivější a jemnější prostředky než je sborový zlovolný jednohlas, je výsledkem ideologický manifest.

Bouchání dřevěnými špalky a křik dílo emocionálně ani tvořivě neobohatí. O tom, z čeho takový hon na člověka pramení, se nic moc nedozvíme. Velmi se přimlouvám, abychom, když děláme divadlo, neopouštěli tak totálně onu dramatickou „dvojí pravdu“, o níž píše Milan Kundera ve své Cheap Omega Replica eseji o Antigoně. Na divadle se jistě můžeme zříci dramatičnosti, ale najdeme a využijeme-li příležitosti k ní, je sdělení naléhavější.

Teprve v dialogu, a je jedno, zda je to dialog podle všech pravidel mezi postavami, či vnitřní, nebo zda je veden jen hlasy a idejemi či probíhá mezi tvůrci a publikem, mezi loutkou a hercem, se dobereme divadelního zážitku. V mládí a v kolektivní tvorbě máme často potřebu říci něco jednoznačně, manifestačně, ale divadlu to nesvědčí. Není obce, v níž by po celou dobu byli všichni stejného mínění, k odsudku vždy vede nějaký proces.

A Otec Brown, detektiv v příbězích G. K. Chestertona, často při usvědčení pachatele připomíná, do kolikeré ctnosti spíše než do explicitní zloby se umí oblékat zlý úmysl. Nevíme-li o postavách nic víc, než co obsáhne jedna konstelace, je výsledkem barvotisk, i když třeba dojemný. Inscenace končí krásným obrazem řežavějícího spáleniště, jež zvolna dohasíná, jako život obětované dívky, ale i jako zlo, které se pro tentokrát vybilo. Jen kdyby takových poetických obrazů bylo v inscenaci víc.

Alena Zemančíková

Komentáře ke článku