4. – 12. srpna 2017

Novinky

Life off

Recenze divadelní hry F. Racek.

Diváci vstupují coby účastníci pohřební hostiny, působící poněkud dekadentně: mrtvola Trepleva, mladého neklidného umělce z Čechovova Racka, spočívá přímo na stole. A to uprostřed rozsypaných brambůrků a zapálených i již vyhořelých svíček. Trojici herců, smutečních hostů, je servírovaná cibule, bez níž by ani slzu neuronili. A pietu nevydrží dlouho, za chvíli již vytahují smartphony, fotí, natáčejí videa a propojují se s celým světem.

Tak tu máme od začátku kontrastní složky inscenace: silnou náladu, existenciální témata přímo na talíři a proti tomu symboly facebookové generace. A do toho odkazy k původní Čechovově hře, která končí tam, kde se tady začíná: u Treplevovy sebevraždy.

Všichni tři mladí lidé na scéně touží, stejně jako původní Treplev, stát se umělci. Jenom nevědí, odkud začít. O každém svém záchvěvu kreativity hned vysílají svědectví na Facebook, a pak už se na nic nezmůžou. Nejvtipněji a také nejkrutěji je tato impotence ukázána na písničkáři a baviči, který se kasá, že složí na místě píseň ze slov, zvolených publikem. Jenomže nejprve mu nevyhovují slova, poté se ukáže, že neumí hrát na svůj nástroj a nakonec se zmůže akorát na Tři čuníky Jarka Nohavici.

Obrázek on-line generace je leckdy velmi vtipný, ale pracuje s těmi nejbanálnějšími nálepkami, jimž jsou dnešní teenageři a dvacátníci vystavováni. Naštěstí se situace komplikuje tím, že se postava písničkáře změní na samotného Trepleva.

Mladý autor už má za sebou publikované knihy i premiérované divadelní hry a přesto nedosáhl ničeho, co si dříve představoval: ani uspokojení, ani vnitřní jistoty, ani skutečné slávy. Navíc lze těžko rozeznat, nakolik jsou jeho stesky upřímnou výpovědí, nakolik hysterickým nátlakem vůči okolí a nakolik jen šikovnou pomůckou k svedení ctitelky.

Přes působivost první třetiny představení mě to až v tu chvíli začalo opravdu zajímat. Naznačuje se tu totiž skutečné trápení skutečného člověka.

Před několika dny jsme se na semináři bavili o tom, zda je současná mladá generace tak odstřižena od reality a skutečných vztahů, jak se někdy tvrdívá. A zde je vlastně odpověď. Generační nálepky nedávají smysl: i když je vliv technologií významný a ne vždy ideální, na tom, že si každý z nás musí odžít svůj život ve vší složitosti, to nic nemění.

Inscenace je to důmyslná. Je zde inteligentní záměr a pro něj zvolené adekvátní řešení. Funkční scénografie a živá hudba, dobře využité video a velmi slušné herecké výkony, především samotného Trepleva. Je zde ovšem o něco více inteligence než múzičnosti, inscenace je soustředěna spíše na společenský diskurs než na scénický obraz.

Vidím v tom originalitu Reliktů hmyzu. Již u představení Faidra běží o život, které jsem viděl na Hronově před čtyřmi lety, mě napadal pojem „scénická esej“ a i tentokrát by mohl platit. Když se daří najít správné téma a dostatečně chytrý pohled na ně, je to pro mě znamenitý zážitek. A rád odpustím i kapku jednotvárnosti v řešení jednotlivých scén, tempu a atmosféře.

Jiří Adámek

Komentáře ke článku