4. – 12. srpna 2017

Novinky

Současný tanec je globální záležitost

Rozhovor s lektorem semináře Taneční dílna Michalem Záhorou.

Kdo jsou vaši hronovští seminaristé? Jsou to tanečníci, herci?
Jak jsem vyrozuměl, je to různorodé složení lidí. Někteří jsou vyloženě tanečníci, někteří herci a další jsou lidé, kteří mají prostě jen zájem o tanec a o pohyb.

Je pro vás vyučování netanečníků novou zkušeností?
Řekl bych, že je to tři, čtyři roky stará zkušenost. Předtím jsem pracoval jen na přípravě profesionálů, ale pak jsem se začal zapojovat do dění v amatérském světě, ve světě amatérského tance. Začal jsem pracovat i s lidmi, kteří nemají profesionální přípravu, protože mě zajímají i psychosomatické techniky a tanec jako terapeutický prostředek. Pracovali jsme takhle i v komunitě s drogově závislými a s bezdomovci, v různých skupinách, kde tanec zaujímal trochu jiné místo.

Je v práci s divadelními skupinami nějaké specifikum?
Je tam rozdíl v materiálu, který se používá, abychom se dostali k objevování principu. Materiál musí být jednodušší, prostší, protože tam není natolik rozvinutá inteligence těla a pohybová průprava. Principy jsou ovšem stejně náročné. Pro mě je práce jiná v tom, že musím přehodnocovat, co děláme, a objevit jednoduchost tak, aby to i přes zjednodušení neslo princip, na kterém se pracuje. To je jeden aspekt. Druhý spočívá v tom, co jde naopak od lidí ke mně, a to je jiný druh zpětné vazby. Je tam větší hravost, lehkost, je to jiný způsob myšlení a úhel pohledu. Lidé nabízejí a přináší nečekané, nevšední a pro mě inspirující způsoby řešení dané situace, jiné, než bych byl zvyklý z rutinní, zaběhnuté práce.

Pokud chce někdo začít s tancem, je omezen věkem? Je nějaká věková hranice, dokdy to musí stihnout?
Začít lze kdykoliv, naprosto kdykoliv. Pokud se tanec nepovažuje za rutinu a dril, pouze technickou průpravu, ale pokud je naopak vnímán daleko šířeji a do hloubky, pak naprosto kdykoli. Jako prostředek tvorby, sebepoznání, seberozvíjení, kdykoli. Bytostnou potřebu sebevnímání, být sám se sebou, propojení s tělem, s myšlenkami, s emocemi, to má každý člověk. Tanec je ideálním prostředkem toto rozvíjet.

Působil jste v divadlech a tanečních sku- pinách v zahraničí, v Norsku, Skotsku, Itálii. Vnímáte rozdíly v práci s tancem?
Psychosomatiku jsem se učil na severu, studoval jsem ve Švédsku, a pak jsem zůstal v Norsku. Sever je hodně zaměřený na zdraví. Například švédská gymnastika má obrovské jméno ve světě a vůbec celý přístup k životu skrze zdravotní úhel pohledu je hrozně silný. Všechno se točilo kolem zdraví a správného fungování a uplatňování kineziologických principů. To se týká samozřejmě stravy, životního prostředí, ve společnosti to prorůstá do všech sfér. Současný tanec je záležitost řekl bych globální. Nejde moc poznat, odkud který člověk pochází, tolik se do tance kultura nepromítá. V konkrétních zemích se do tance ale promítá absence školství v oboru. Třeba Itálie nemá školu na současný tanec a na tanci je to velmi poznat. Naproti tomu je v Itálii velmi zastoupena klasická taneční technika. Spíš je tedy vidět, jaká země rozvíjí jaký druh umění, což vytváří infrastrukturu a dává to příležitost lidem se v oboru vzdělávat a prosadit se v rámci mezinárodních platforem.

Jak si v tomto srovnání stojí česká škola?
Máme historii oboru pouze kolem dvaceti let, protože obor za minulého režimu nebyl podporován a rozvíjen, naopak byl zakázán. Lidé, kteří tu na poli současného tance pracovali, působili v rámci undergroundu, schovávali se pod různé organizace a jiné názvy, tancovalo se tajně. Vzhledem k tomu a k faktu, že škola u nás byla založena až v roce 1992, kdy už to umožnila politická situace, si, myslím, nestojíme špatně. Není tu vybudovaná infrastruktura, není tu odpovídající podpora, kterou by současný tanec mohl mít a za těchto okolností si myslím, že si v mezinárodním srovnání stojíme dobře. Mnoho lidí dostalo mezinárodní ocenění, pozvání do ciziny, české soubory cestují, zvou je na festivaly a dostávají ocenění i v zahraničí. V rámci situace je to dost dobré.

Petra Jirásková

Komentáře ke článku