4. – 12. srpna 2017

Novinky

Cartwrightův text zmírající pod nánosem patosu

Recenze hry Dva.

Drama Dva (v originálním znění Two) z roku 1989 se řadí mezi jedny z nejúspěšnějších her současného britského dramatika Jima Cartwrighta. V úterní podvečer se s ním v hronovském Jiráskově divadle představili herci Vladimír Mátl a Tereza Fialová z DS Zmatkaři Dobronín.

A právě herecký projev se ukázal být největším kamenem úrazu celého představení. Ústřední dějovou linii (i když se to zpočátku nezdá),Audemars Piguet Replica tvoří příběh manželského páru, který vlastní jakýsi bar nižší kategorie. Povětšinu času jsme svědky jejich vzájemného vztahu, postaveného především na nenávisti a odporu k tomu druhému. Až na konci hry dochází k hrozivému vysvětlení jejich disfunkčního manželství.

Žena totiž přesně před sedmi lety měla autonehodu, kterou nepřežil jejich desetiletý syn, jenž s ní ve voze cestoval. Oba partneři se od té doby o tomto tragickém zážitku odmítají bavit, tiše obviňují toho druhého a společně už prakticky nedokáží komunikovat.

Během emočně vypjatého závěru hry si však vše vyříkají. Hra poté končí jakýmsi hořkým happyendem. Manželé si sice přiznají, že se nikdy nepřestali milovat, ale nezdá se, že by to bylo přesvědčivé tvrzení. Jakoby se spíše odevzdaně smířili s minulostí. Ú

střední dějová linka je protkána různými mikropříběhy návštěvníků jejich baru, jež spojuje s tím hlavním především motiv problematického vztahu mezi mužem a ženou, který vždy minimálně pro jednu stranu končí osobní prohrou.

Nacházíme zde například muže, týrajícího svou partnerku, která se mu sice pokusí názorově postavit, ale nakonec se přeci jen navrací do společného bytu. Nebo bar navštíví jakási domina, jež touží po silném a velkém muži. Doma má přitom bojácného skrčka.

Na první pohled by se mohlo zdát, že se často jedná o dnes již příliš klišovité story, zavánějící patetičností. Díky ironii a černému humoru, jež tvoří výraznou složku textu, tomu však tak není. V samotném představení ale i přesto vítězil patos, který častokrát pohřbil i ony jadrné vtipy. Oba ústřední protagonisté, Cartier Replica kteří představovali jak pár, vlastnící bar, tak i jeho zákazníky, totiž velmi často sklouzávali k pouhému přehrávání. Nejvíce viditelné to bylo právě v závěrečné scéně, v níž se příběh hlavního manželského páru rozuzlil.

Herecký projev obou účinkujících byl plný přemrštěných, až křečovitých gest. Síla emocí se poté dávala najevo především „ukřičením“ jednotlivých replik. Kromě přehnané herecké expresivity tedy bohužel nevyniklo nic – ani Cartwrightův zajímavý text, ani v jistých momentech pozoruhodná herecká práce na jednotlivých epizodních postavách. Vše přebil patos.

Tereza Šafářová

Komentáře ke článku