4. – 12. srpna 2017

Novinky

Mezinárodní dramaturgie je nahá

Důležitá je konfrontace

Zcela a bezvýhradně fandím ambici Jiráskova Hronova být mezinárodním divadelním festivalem. Mezinárodní festivaly poskytují širší inspiraci, nabízejí konfrontaci se zahraniční praxí, a to po stránce provedení i po stránce kvality. Ukazují, v čem chápeme divadlo regionálně omezeně, v čem bychom mohli jít dál a kam až se dá zajít.

Tohle všechno se ale na JH neděje. Ve výrazu konfrontace se zahraniční praxí je důležité slovo konfrontace. Ta na Hronově chybí. Místo toho, aby „nastavila zrcadlo“ a posunula nás dál, zahraniční představení pouze doilustrovávají festivalový program, na okraji zájmu, jako nechtěný synovec na rodinné oslavě, kterého musíme nějak přetrpět, protože jsme ho dle interního etického kodexu museli pozvat.

Kvalitou ani provedením nijak nevybočují ze standardní festivalové produkce. Při vší úctě k německému souboru – jaký smysl má, že se můžeme podívat na skrz naskrz známou Shakespearovu komedii v tradičním a ničím nepřekvapivém zpracování, které sice nebylo špatné, ale ničím se nelišilo od všeho ostatního, co na JH vidíme? Musíme pro takovou inscenaci opravdu až do Německa? Nebylo by mnohem účelnější přivézt něco, s čím se většina diváků JH nesetká, protože se na zahraniční přehlídky nedostane?

Přesně tak letos zafungoval italský soubor DIMIDIMITRI, který na náměstí před Jiráskovým divadlem rozehrál adaptaci Moriérovy komedie Zdravý nemocný. Italové se svým temperamentem přinesli na JH pouliční divadlo, které tu chybí, a nechali prostor před hlavním festivalovým divadlem ožít uměním a italštinou.

Paradoxně přitom do Hronova přijeli z vlastní iniciativy, a festivalová dramaturgie si je tedy nemůže připsat jako vlastní úspěch. Nabídku zahraničních představení JH považuji za neuvěřitelně promarněnou příležitost. Proč nepřivezeme na JH něco, co nás zarazí do židlí svou kvalitou? Nebo co nás překvapí, šokuje? Ukáže úplně jinou cestu? Donutí nás přemýšlet nad tím, co všechno je v zahraničí divadlo?

Přemýšlím, proč se to dlouhodobě neděje. Křičím: Zahraniční dramaturgie JH je nahá! A šeptem dodávám, že na ni není hezký pohled.

Petra Jirásková

Komentáře ke článku