4. – 12. srpna 2017

Novinky

Tanec je poezie

Poohlédnutí za komponovaným večerem.

Komponované večery mají mezi diváky jistou oblibu svou různorodostí, pestrostí přístupů, myšlení a východisek. Malý formát jednotlivých kusů zaručuje méně zkušeným tvůrcům méně přešlapů na menší ploše a obecenstvu, pokud se tak stane, jistotu brzkého konce.

U každého složeného večera je pak stěžejní dramaturgie, protože kontext díla je to, co se počítá. Dobrá dramaturgie posílí kvality těch zdařilých prací a ty méně zdařilé nevnímáme zdaleka tak vyhroceně.

Komponovat pondělní večer musel být úkol téměř nad lidské síly a to z důvodů rozdílnosti žánrů, obsahů, kvalit, řemeslné zručnosti. V rámci rozsahu tohoto příspěvku je nemožné vyjádřit se adekvátně k jednotlivým kusům zvlášť a zároveň je velmi obtížné obsáhnout všechny najednou. Rozhodně nepatří do jednoho pytle. Vydám se tedy cestou úplně jinou, chtěl bych se zaměřit na několik perel, na momenty, které inspirují.

Jestliže by mohlo být pravdou, že divadlo je próza, pak tanec je poezie. Rozhodně je na místě hovořit o poetice tance. Tanec promlouvá v obrazech, je meditací, jeho jazyk je proměnlivý, zdánlivě neuchopitelný. Postrádá stavbu racionální logiky a chová se tak jako sen. Sen, který jsme naplno prožili, kterému ve chvílích snění zcela „rozumíme“, ale v momentě, kdy ho ráno chceme převyprávět, najednou se nám rozpadá.

Tanec tak může ztělesňovat velmi komplexní způsob myšlení, překračující běžnou logiku - bude odpovědí na koán zenového mistra. Přesah, který z takové zkušenosti plyne, je nezměrný.

Je skvělé, jaké inspirační zdroje někteří ze včerejších tvůrců nalezli. Potvrzuje se, že pokud jsou zásadní, kvalitní a dotýkají se podstaty, mají potenciál vést tvůrce a interprety opět ke kvalitě. Z banality se jen velmi těžce vykřeše „vysoké“ umění (pokud by tam vůbec taková aspirace byla).

Jestliže se tedy tvůrci budou dotýkat podstaty, oprostí se od prvoplánovosti, klišé; a to i v případě takové grotesky. Tanec a nonverbální divadlo mají ohromný potenciál komunikace témat v rovinách abstraktního myšlení. Zároveň se dotýkají emocionality, citovosti a aktivně pracují s lidskou fyzikalitou.

Bylo by skvělé, kdyby tato jedinečnost byla plně využita a vědomě rozvíjena. Jistě bychom se dočkali velmi silných osobitých představení.

Michal Záhora

Komentáře ke článku