4. – 12. srpna 2017

Novinky

Kdo je to mim?

Rozhovor s Michalem Hechtem.

Průběh pantomimického semináře se od loňska zřejmě příliš neliší – cílem lektora Michala Hechta, za asistence Štěpánky Elgrové, je zprostředkovat účastníkům způsob vyjadřování beze slov, což je podle definice to, čemu se říká mim. Jejich cesta je zavede od klasických pantomimických figur jako zeď, chození o holi, otevírání dveří, přes různá cvičení až k samozřejmému výstupu na konci festivalu, který může sestávat z pantomimických etud, ale i akrobacie, k níž účastníci také jistě během týdne přičichnou.

Účastníci se tedy v průběhu týdne stanou mimy – co to znamená? Začne jim bělet ob- ličej, budou čím dál tím málomluvnější, až budou v Tritonu platit imaginárními peně- zi za imaginární lahev? 

A kdo je mim pro tebe Michale Hechte?
Jestli chceš definici, tak je to herec, který nepou žívá slova, ale používá tělo jako výrazový prostředek. Pro mě je to smysl sdělení. Sám jsem si to vybral, protože slova používají všichni a tak se zprofanovala, že se mi celoživotně zalíbilo sdělit jakoukol i složitou myšlenku jednoduchým gestem. Když se přijde na ten klíč, zji stíš, že tomu lidé úplně v pohodě rozumí. A neverbální komunikace vůbec vládne světem. Dnes víme, že něco říkáš, ale tělo vykecá, že si myslíš něco jiného. Podle mě je to podstata všeho.

Má postava mima nějakou dejme tomu magickou moc?
Já věřím, že v historii měla. Mimství se používá od antiky a všechny kultury používaly taneční nebo rituální projevy. A mim pochází odsud. Takže to má velmi magickou moc – cítím ji od prapočátků.

Budeš se snažit seminaristům tuhle zkušenost nějak zprostředkovat?
Já myslím, že to každý musí najít sám v sobě. Dám jim šanci vyzkoušet si pochopit, že lze vše sdělit i beze slov. Jde především o to naladit mozek, aby nemyslel slovy, ale výrazovým pro středkem tělem. Myslím, že v momentě kdy toto prožijí, jim to samo naskočí.

Jak vznikla spolupráce s tvou novou kolegyní, pokud je tedy nová?
Ta kolegyně je stará, to tam doslova takhle napiš (smích). Asi před patnácti lety jsem tady měl workshop, kde jsem dáva l dohroma- dy neverbální představení Přelet nad kukaččím hnízdem, a ona se účastnila se svým manželem. A líbilo se nám to, tak jsem pak to představení inscenoval v jejich mateřském amatérském plzeňském divadle Dialog a později ji oslovil, jestli mi nechce asistovat. Spolupracujeme už mnoho let, teď už se vídáme vlastně jen jednou ročně na Hronově. Má moc dětí. A já mám také jiné projekty – celý život jsem byl mim na volné noze, takže jsem hrál většinou one man show. Nebo něco režíroval. Poslední roky víc učím a nedělám tolik one man show, ale dělám v divadle Image v Praze.

Jan Mrázek

Komentáře ke článku