4. – 12. srpna 2017

Novinky

I učitel může fungovat v roli kamaráda

Rozhovor s vedoucí souboru Veselé zrcadlo Lenkou Janyšovou.

Veselé zrcadlo je jedním ze souborů tady, který není režisérský, ale pracuje s mládeží. Jaký je pro tebe rozdíl mezi režisérem a pedagogem?
Ve svém působení v divadelním oboru to mám vlastně spojené. Tady nejsem vlastně ani pedagog, ani stoprocentní režisér. Jsem někdo, kdo nabízí možnosti zkusit si práci s divadelním tvarem. Snažím se jít cestou diskuse. Já nabídnu, oni přijmou nebo nepřijmou, a je to tak i naopak. Takže myslím, že to je opravdu vzájemná diskuse, víc než vyloženě režisér nebo vyloženě pedagog.

Takže jsi tam ještě v úplně jiné roli než za katedrou.
Naprosto. Pro mě je to úplně jiný svět. Mám pocit, že tady je najednou prostor ukázat děckám, že i učitel může fungovat v roli kamaráda.

Jak to probíhalo tady? Nabídla jsi Wernische a mladí nabídku přijali?
V letošním roce jsem přišla s nabídkou vybrat si text k recitaci. Přinesla jsem různé autory: Krchovského, Wernische a další. Těch Wernischů bylo nejvíc (co bylo u nás v knihovně) a zajímavé je, že všichni si vybrali nějaký jeho text. Tak jsem to s nimi začala postupně rozebírat – proč si ten text vybrali, co je na něm zajímalo. Postupně z toho vznikaly zajímavé tvary a tak přišel nápad udělat představení. Nejvíc jsme si asi hráli s Kominickými loděmi, které nejsou vyloženě text, ale spíš heslovité obrazy. Jarmilů bylo nejdříve pět, ale protože chlapci nebyli nikdy všichni, osekali jsme to na tři. Byla to velmi zajímavá práce.

Měnila se inscenace i v průběhu hraní?
Naprosto. První představení pro veřejnost nemělo žá dný rámec, bylo to několik hříček za sebou, ale něco tomu chybělo, nemělo to celkové vyznění, diváci hodně tápali, o čem hrajeme . A každé představení jsme zpřesňovali, protože se měnilo i obsazení. Největší změna nastala po celostátní přehlídce. Tři dívky řekly, že mají jiné povinnosti, takže jsem stála před otázkou, jestli t o nezrušit, ale nakonec se to povedlo vymyslet, alternovat a kompletně přezkoušet.

Nápad rámce a vyznění přišel kdy?
To se odpíchlo od názvu. Přišel na něj Matouš. Prot ože Matouš krásně maluje, zrodil se z toho plakát, kdy jsme všechn y ty myšlenky, absurditu a existenciální problémy nechali vylézat mu z hlavy. A když už je to tedy vernisáž, tak co je na vernisáži – díla a někdo, kdo se na ně bude dívat. Ten návštěvník tam nejdřív vstoupil jen na začátku a na konci, s tím, že to skončilo jeho útěkem. Lidé ale nepoznali konec a porota nám řekla, že by měl vstupovat i do průběhu. Teprve po národní přehlídce, kdy se všechno kompletně měnilo, jsme nechali jeho jako hrdinu, aby se stal jedním z Wernischových textů.

Jsi spoluorganizátorka Mladé scény, celostátní přeh lídky, která se zabývá studentským divadlem. Co je pro tebe studentské divadlo a v čem je vaše představení splňuje?
Studentské divadlo je samozřejmě vymezeno věkově a pak myslím, že je dobře, když se tam ukazuje spolupráce vedoucího a studentů. Že to není jen rukopis režiséra, ale je tam vidět jejich pohled. Myslím, že nám se letos opravdu podařilo zajímavé propojení, právě díky tomu, že jsem nepřišla s hotovým scénářem. Pro mě to bylo mnohem zajímavější.

Pustila by ses se svými studenty do takového tématu, jakým se zabývali v představení Jelizaveta Bam, které s vámi bylo v bloku?
Určitě. Mám ráda témata, která hýbou srdcem a lidmi . To je nakonec i ten Wernisch, ale tohle je mnohem závažnější. My jsme dělali i šedesátá léta, padesátá léta, byť formou muzikálu , ale ta závažnost tam také byla. Mám tento typ dramatiky ráda.

Jan Mrázek

Komentáře ke článku