4. – 12. srpna 2017

Novinky

Nejdřív to byl jen výstup na vánoční besídce

Rozhovor se souborem Kuk-u-řice

Jak jste na inscenaci pracovali?
Vznikla podle knižní předlohy, kterou nám přinesla naše vedoucí Ivana. Pak jsme si četli, rozdělili se třeba do sku- pinek, aby bylo víc variant, a zkoušeli ztvárnit jednotlivé scény. Z toho jsme pak vybírali, co funguje a co nefunguje. A říkali jsme si také, jak je to skutečně podle Bible.

Takže jste se kromě zkoušení bavili i o nějakých tématech?
Jo, to je potřeba vědět. Narazili jsme třeba na rodokmeny, jak je to všechno do sebe zamotané.

Máte v okruhu svých známých nějaké křesťany?
Já třeba jsem původně pokřtěná, ale nechodíme do kostela. Nejsme nějak extra věřící. Vlastně vůbec nejsme. Ale mám kmotru a ta je silně věřící.

A už jste se setkali s nějakým věřícím, který vaše představení viděl?
Asi ne. Ale celé představení je dělané s nadhledem a nadsázkou. Myslím, že takový člověk by pochopil, že to je jenom sranda. A navíc to nejsou nějaké naše výmysly, vychází to z předlohy. My to nechceme zesměšňovat. Spíš to podat pochopitelnější, zábavnou formou.

Jaké zkušenosti už jako soubor máte?
Kde začít? Pokud bychom šli až ke kořenům, tak u toho z nás nebyl myslím nikdo. Jakožto Kuk už soubor funguje nejméně takových patnáct let. V dramaťáku jsme rozdělení na skupiny podle věku a tohle je první představení v této sestavě. Dřív jsme dělali mezisouborová představení, která jsme vymýšleli na letních soustředěních.

A máte už vymyšleno, co budete dělat příští rok?
Máme různé nápady, chtěli bychom se třeba víc pustit do improvizace. Nebo nás zaujala pantomima. Zkrátka něco netradičního.

Vyvíjelo se vaše představení v průběhu hraní?
Ano. Nejdřív to byl jen výstup na vánoční besídce, kde bylo jenom pár scének. To nás bylo ještě víc, postupně jsme od padávali.

A teď jste na Jiráskově Hronově. S jakým očekáváním jste sem šli?
Já se těšil na představení, co tu uvidím, protože vím, že tu jsou představení už na vyšším levelu. A že uvidíme víc představení na úrovni, od lidí, kteří mají větší zkušenosti.

A jaký jste měli dojem ze zdejšího publika?
Je jiné, než jsme zvyklí. Na dětských přehlídkách, kterých jsme se účastnili, všichni respektují, že jde o děti, a jsou přívětivější, zatímco tady prostě chtějí vidět dobré představení a tím pádem jim nemusí přijít všechno úplně vtipné. A na přehlídkách to hlavně nečekali. Přijde mi, že tam vždycky byl ten pohled: „Tyjo, na to že jsou děti to je hustý...“ Tady už to tak úplně není. Ale s tejně za námi po představení chodili lidi a chválili nás.

Říkali jste, že tu uvidíte představení, která jsou na vyšším leve- lu. Co si pod tím představujete, co je pro vás „kva lita“ v divadle?
Že si to herec užívá a že ho to baví. A že je to ví c promakané - na dětských přehlídkách to často bývá jen takové na střelené. Že to respektuje diváka. Že když se něco nepovede, tak to dokážou uhrát a dokážou například improvizovat, zatímco u dětskýc h souborů se po takovém zaškobrtnutí často neví, co dál. Originalita námětu – když je tvůrce vyspělý tak má nějaký svůj názor a dokáže ho zajímavě ztvárnit a my víme, že to je z něj.

A co dává divadlo vám?
Že se učím vystupovat před jinými lidmi. To se hodí všude, třeba ve škole je to super – čím víc chodím do dramaťáku, tím míň se bojím a nejsem takový ten stydlík.

Jan Mrázek

Komentáře ke článku