4. – 12. srpna 2017

Novinky

Učíme se dělat situační komedii

Rozhovor s režisérem a zakladatelem divadla Kámen Petrem Macháčkem.

Zdálo se mi, že jsem měl tentokrát při vašem představení užší mantinely, méně prostoru pro svoji fantazii. Znamená to trend směrem k větší obecné pochopitelnosti vašich her?
Nedovedu to posoudit. Naším úmyslem nikdy není diváky mást. Je vždycky otázkou, zda se prostor pro fantazii podaří vytvořit. Neanalyzujeme to.

Když už jsem nakousl trendy, chystají se v divadle Kámen nějaké zásadní změny?
Zásadní určitě ne. Hrajeme ve svém studiu v Praze a děláme nové hry. V posledních letech si však uvědomujeme čím dál víc, že všechny to, co píšeme, režírujeme a zkoušíme, jsou jenom pomocné struktury, které jsou k tomu, aby měl herec možnost se s divákem dostat někam dál či hloub za slova. Je důležité, aby měl možnost pořádně prožít přítomnost. Tímto směrem tedy nyní vedeme své snažení vědoměji. To je pro mě ta hlavní změna.

Z vašich představení mám pocit, že sleduji zobrazenou hudební skladbu. Slova jsou pro mě noty, repliky herců hudební věty, opakují se motivy i refrény…
Uvědomujeme si to a vlastně se snažíme, aby to takhle vyznělo. Nejsme ovšem žádní hudebníci, kromě těch hudebníků, kteří s námi občas hrají. Myslím, že se naše inscenace často blíží víc hudební skladbě než činohře.

A jaký typ hudebního díla jsme dnes viděli? Symfonii, oratorium?
Rozhodně by to nebyla symfonie ani oratorium. Spíš bych řekl, že se jedná maximálně o nějakou sonátu.

Inscenaci Dopis poslaný poštou sis napsal sám?
Většinu her si píšu sám, většinou však na základě nějaké literatury nebo motivu. Motivem k inscenaci, kterou jsme uváděli dnes, byla jedna kniha. Dražba série 49 od Thomase Pynchona. Velmi se mi líbila v tom, že autor zřejmě také tvoří tím způsobem, že neví, co přijde. Děj jej ovládá víc, než on sám ovládá příběh. Tím pádem se vlastně nikam nedostane, ale pro mě je to mnohem dál, než u autora, který příběh uzavře.

Opět se ve vaší hře objevila postava Gorila. Máte vůbec nějakou hru, kde nevystupuje?
Určitě taková hra byla. Třeba „Výhled na řeku Labe“ nebo „Opičí tlapa“. Nevím, zda ještě dlouho budeme používat masku, kterou máme, ale postava toho Gorila je pro mě důležitá. V poslední době jej vnímám jako šéfa, jeho obecné ztělesnění. Ať je v jakékoliv hře, má jeho atributy.

Moc mě baví sledovat herectví protagonistů vašich rolí. Nedá se již mluvit o „macháčkovském hereckém stylu“?
Kupodivu to není žádná věda. Nemáme žádné metody, dokonce ani neděláme herecká cvičení – anebo jen minimálně. Nemluvil bych tedy o stylu nebo koncepci. Máme však takovou zásadu, že neděláme nic zbytečně. Nesmí tam být nic navíc. Jakmile si uvědomíme, že někdo udělal něco navíc, co dejme tomu necítil, prostě to řešíme.

Jaký je dramaturgický plán divadla Kámen?
Celkově budeme dělat hry, které jsou méně důsledně minimalistické. Minimalismus jakoby opouštíme, ovšem ne tak, že bychom se jej úplně vzdali. Chceme jej jenom používat a není to již ta nejdůležitější linie. Jak jsem již říkal, důležitější je pro nás zkoumání přítomnosti. Předpokládám tedy, že budeme otevřenější a budeme používat víc druhů divadla. To, co připravujeme v nejbližší době, je například groteska. Tedy, my tomu říkáme groteska, je to možná něco mezi groteskou a situační komedií, ve které jsou určité paliativní scény, které s groteskou nemají nic společného. Jde tedy o určitou kombinaci stylů. Učíme se dělat situační komedii.

Komentáře ke článku