4. – 12. srpna 2017

Novinky

Císaři, čti!

Rozhovor se souborem Geld und Money

To asi není žádná legraci, hrát tolikrát za sebou.
Včerejší noční představení už byla špatná. Hlavně lidé byli vyčerpaní, takže nevrací energii. Což chápu, mají za sebou spoustu fláků a ještě to počasí. Ale třeba dneska mi říkali, že se jim to líbilo, akorát už neměli energii, kterou by vrátili. Takže člověk neví, jestli odešli uražení nebo pro uzenku.

Copak diváci, ale co vy?
Nejdřív se nám zdálo, že je lepší když to šlape za sebou – třeba jenom sedm minut pauza a hned pouštět diváky. Ale teď už si tím nejsme jistí. Oproti Chrudimi jsme prodloužili druhou část, takže čas, který jsme poslali organizátorům, vlastně nesedí. Přidali jsme víc vychytávek v prodeji tohoto křehkého a silného příběhu. Každý příběh je třeba prodat.

Ono to takhle vypadá, že to děláte pro prachy. Chtěl jsem, abyste z toho naše hronovské kolegy vyvedli.
To my ale úplně nechceme. Ta mystifikace by měla trvat. Je to na pomezí, tím je to pro ně asi víc znepokojující. Někteří to berou jako legraci a koupí si nějaký předmět z hecu, jakože hrají tu hru s námi. Ale někteří třeba ne. Na Chrudimi na to třeba jeden člověk říkal: „Byli jste dobří, ale nedostali jste mě. Stál jsem o ten odznáček, ale neskočím vám na to!“

Takže to je jedna z reakcí, kterou akceptujete.
No jasně. Opravdu záleží na každém. Takhle se přece člověk rozhoduje i v životě. Věci vůbec nejsou jasně dané, všechno je to na hraně. Jsou i rafinovanější a zakódovanější. Pro toho, kdo je pozorný, je v představení spousta indicií, že v tom je nadsázka.

Takže těžíte i z atmosféry festivalu. Už se tu z toho stalo také téma, účastníci nosí přívěšky, vzájemně si je ukazují
.
To přece patří k festivalové atmosféře, že je i něco mimo hlavní proud. Třeba mě bavily Hronovy, když byly dva zpravodaje. Ten oficiální a k tomu dělal Lébl Ježečka Kamzíčka. Nebo třeba Prkýnko, které znamená svět. Pár lidí jsme urazili, když jsme dělali přepadovku PC. Vedl ji Alois Jirásek a my byli kulturně osvobozenecká fronta. Jirásek přišel až nakonec, prohlásil tento Hronov za probíhající, a zase odešel. Ale mezi tím jsme je podminovali knihami. Měli jsme masky ze semináře Commedia dell arte, jedna maska přiběhla k profesoru Císařovi, řekla: „Císaři, čti!“ a donutila ho, aby přečetl prohlášení, ve kterém jsme požadovali třeba socializaci seniorského divadla. Že když naše požadavky nesplní, donutíme Strotzera, aby četl v rozhlasu celé Jiráskovo Temno. A když to neudělá ani tak, přivážeme ho k prkýnku, které znamená svět, a pustíme po Metuji.

Vidím, že jste zasloužilí aktivisté.
Ona to přece není žádná atmosféra, když nepřichází ještě něco neplánovaného zevnitř. Ale co se týče našeho tématu, tak je o čem se bavit. S východní kulturou se pracuje i v rámci globalizace dost nechutně a neuctivě. Dobře se prodává, je to trend. A jak k ní přistupovat? Dělat, že jsme Japonci a pokoušet se o divadlo Kjógenu. Jak pracovat s tímhle tématem a zároveň přiznat, že jsme Plzeňáci? Myslíme si, že ten příběh je silný. A právě proto tak dobře vytahuje peníze z jejich kapes. Taky mě na tom baví, že zabije kachnu. Pro ně je to tabu, pro nás je to blbý zvíře s knedlíkem a se zelím. A navíc v závěru nepřijde trest, ale osvícení.

Za osvícení se dneska taky hodně platí.
No jejda. Existují různá sdružení, která těží z východní filosofie. A kolik lidí se tváří, že jim o peníze nejde. V devadesátých letech se říkalo – chceš-li zbohatnout, založ si církev nebo nadaci. A my to říkáme úplně otevřeně, že jde o ty prachy. Takže jsme možná lepší, než oni.

Vaše divadlo se jmenuje Geld und Money a vzniklo před osmi lety…

Ale my osm let mlčeli. Až letos jsme vystoupili na festivalu světla v rámci Plzně, jako hlavního města kultury. Kromě světelných objektů pro tisíce lidí byl program i na bývalé Městské plovárně, kde nás pozvali na jakoby oslavu čínského nového roku. A protože jsem kdysi dostala od Dominika (ten co vyrobil ty hudební nástroje) kachničky Ošidori, jako kapesní divadlo, řekli jsme si, že loutky už máme hotové a pustili se do toho. Nejvíc času zabralo Dominikovi vyrobit nástroje, což pro něj ovšem jako pro technologa a píčovinkáře byla veliká radost. Byl to pro nás pokus, kdy jsme si na malé ploše vyzkoušeli, jestli funguje chemie a můžeme do toho jít dál. A můžeme, už máme dva, tři dramaturgické nápady, které ale nebudeme prozrazovat.

Komentáře ke článku