4. – 12. srpna 2017

Novinky

Snažíme se zachovávat archetyp

Rozhovor se souborem Malé dvě, ZUŠ F. A. Šporka Jaroměř

Jak vznikl soubor, který jsme dnes viděli v inscenaci O šmolíčkovi?
Karolína Novotná: To je dlouhá historie. Nejdříve jsme byly já a Lenka v souboru, kde byli ještě dva kluci. Ti měli ještě vlastní repertoár a tak jsme se daly dohromady my dvě. Začaly jsme pohádkou Ovečky. Následovala pohádka O veliké řepě a nám se zalíbilo být spolu. Pokračovali jsme Lakomou Barkou.
Lenka Jechová: Vymyslely jsme si představení, kde jsme nestíhaly a tak jsme si přibrali ještě jednu holku. Nakonec byl místo ní jeden kluk, kterého nahradil Martin.

Jak dlouho spolu hrajete?
Martin Karban: Tento soubor existuje šest let a já hraji už devět let.
Jarka Holasová: Ty hraješ už od pěti let.

Hrajete často? A kde vlastně hrajete? Ve školkách?
Jarka Holasová: Jsme základní umělecká škola a proto ani nemáme stálou scénu. Vše vzniká v rámci výuky a na každé inscenaci se učíme všichni. Jezdíme po krajských loutkářských přehlídkách, abychom si ověřili, zda naše inscenace fungují. Aby nám netleskaly jen babičky a maminky. Potřebujeme další erudované oko, abychom se mohli učit. Když nás na přehlídkách někdo vidí, stává se, že nás pozve. Ve školkách nehrajeme, to bych musela herce vzít ze školy, zameškali by výuku.
Lenka Jechová: Nám by to nevadilo.
Jarka Holasová: Ale občas děláme dopoledne pro mateřské školy ve škole a tam hrávají. Po školkách však pravidelně hrát nemohou, jsme rádi, že nám je rodiče dovolí, aby nešli do školy, když jedeme někam na pár dní.

Jak jste na přehlídkách úspěšní? Na Hronově nejste poprvé…
Lenka Jechová: Nebyli jsme pouze s ovečkami.
Jarka Holasová: Tenhle soubor je na Hronově už podruhé. Byl zde i s pohádkou O veliké řepě.

Proč se pohádka jmenuje O šmolíčkovi?
Jarka Holasová: Mám ráda, když jsou pohádky klasické a příliš se neparafrázují, Snažíme se zachovávat archetyp nepředělávají a neparodují. Snažíme se zachovávat archetyp. Našla jsem útlou knížečku pohádek Karla Jaromíra Erbena a v ní není pohádka ani O Smolíčkovi, ani O šmolíčkovi, ale je v ní pohádka Jezinky. V této pohádce vystupuje klouček, který se ani nejmenuje šmolíček, je s malým „š“. V Erbenových vysvětlivkách pak stojí, že šmolíček je malé usmolené děcko. Tak jsme to takhle zachovali.

Předpokládám, že loutky si vyrábíte sami. Vymýšlíte je také sami?
Jarka Holasová: Stejný typ loutek byl již například ve hře Back to Bullerbyn. Vždy, když si vezmeme nějakou předlohu, bavíme se o dramaturgii i režijní koncepci. Snažíme se, aby vše korespondovalo, a když jsme se bavili o této pohádce, zjistili jsme, že stěžejní jsou prstíky a samozřejmě, že jezinky jsou všude kolem nás. Třeba jako pojišťovací agenti. Obtěžují nás a my se s tím musíme nějak vyrovnat. Takže nám vyšly prstíky. Již od počátku jsem měla vymyšleného jelena a opatrující ruce jako parohy. Lidské ruce jsou kouzelné. Tak vznikly loutky. Z myšlenky, jakým způsobem budeme pohádku inscenovat.

Zajímavý je také svetr. Už během představení se stal terčem obdivu mnoha diváků…
Jarka Holasová: V původní verzi bylo modré triko s jelenem a 3D hlavou. Věděla jsem, že to není úplně ono. Na krajské přehlídce jsme si o tom povídali se scénografem. Vysvětlovala jsem mu, že jsem původně chtěla svetr s norským vzorem a projížděla jsem všechny možné sekáče a hrabárny. Nikde jsem jej neobjevila. Sama jej uplést neumím. Zkoušela jsem to a nejde to. Tak jsem si vygooglila paní, která plete svetry na zakázku a ona nám upletla vestu s jelenem bez parohů. Za docela malý peníz.

Co plánujete dál?
Jarka Holasová: Je to zatím na papíře.
Lenka Jechová: Měla jsem za úkol vybrat si pohádku jako individuální výstup. Vybrala jsem si tedy pohádku Ubrousku, prostři se. Řešila jsem to jako sólové hraní, ale včera mi Jarka oznámila, že to zase bude lepší pro dva herce.
Jarka Holasová: Pohádku by mohl hrát jeden člověk, ale když jim to takhle dobře hraje ve dvou, proč to rušit.

Komentáře ke článku