4. – 12. srpna 2017

Novinky

Připadám si jako kutil, který si sám stloukl poličku

Rozhovor s Gustavem Řezníčkem, režisérem inscenace Advent.

Jak jste se vlastně dostal k souboru v Karolince?
Viděl jsem vlastně všechny jejich předchozí inscenace, nejprve Maryšu, a potom Doma, a nakonec i Nevěstu. A Doma patří k nejlepším divadelním představením, které jsem kdy v životě viděl. Zapůsobilo na mě tak, že jsem se bál jít na to znova, abych nebyl zklamán. Ale kdy jsem to pak po tři čtvrtě roce, když sklidili všemožné ceny, viděl znovu, byl jsem zase zasažen. Bylo to opravdu výjimečné představení – a pak je těžké v dalších věcech dosáhnout stejné úrovně, stejné působivosti. Martin Františák mě už před dvěma lety začal velmi silně zpracovávat, abych se souborem udělal věc, kterou pro něj připravil, ale protože se mezitím stal šéfem brněnského Národního divadla, tak s ním nestíhá udělat. A byl to právě Advent. Dost dlouho jsem váhal, právě kvůli tomu, že na mě Doma tak zapůsobilo, a byl jsem si vědom, že tak dobrá věc se už se těžko podaří. Dlouho mě ukecávali, říkali, že jiná cesta není.

Až vás nakonec ukecali…
Ano, nakonec jsem se dal přesvědčit. Ale požádal jsem Francina, aby udělal obsazení, protože zná ty lidi lépe než já. Ale i samotná příprava byla náročná. Samozřejmě jsem si to chtěl nějak upravit, začal jsme vymýšlet scénu, chtěl jsem to zkrátka dělat podle sebe. Ale jim se to samozřejmě nezdálo dokonalé, a moje nápady určitě konzultovali s Francinem, a já jsem se zase radil se scénografem Honzou Štěpánkem. I když některé věci už jsem si nechtěl nechat vzít, tak ty impulsy od profi režiséra a profi scénografa byly dobré. I když mi některé nápady přišly až přemrštěné a moc na efekt pro amatérské divadlo. Protože si myslím, že nejdůležitější je, aby to ty lidi bavilo, aby tomu rozuměli, a aby to nebylo jen pro nějaké tři kritiky, ale pro jejich kamarády a lidi, kteří na to přijdou. A na druhé straně jsem to nechtěl dělat úplně banálně. Tak jsme se s tím zkusili prát.

A jak dlouho příprava trvala?
Prali jsme se s tím celkem dlouho, protože jsem měl velmi omezené časové možnosti, a na každou zkoušku jsem dojížděl z Otrokovic. Většinou jsme se scházeli ne- Připadám si jako kutil, který si sám stloukl poličku pravidelně jednou týdně. A byly to většinou neděle, takže jsem byl zničený po celotýdenním maratónu hraní, a říkal jsem, že nemám vůbec na nic sílu. Ale oni, což byl pro mě zázrak, dokázali pracovat 4-5 hodin, byli hrozně aktivní a hodně to chtěli dodělat. Takže jsem z každé zkoušky odjížděl nabitý energií. A za tuhle zkušenost jsem nesmírně vděčný.

Máte nějakou předchozí režijní zkušenost?
Režíroval jsem něco s amatéry ještě na střední škole, a vedu malé děti v dramaťáku, s kterými jsme taky občas dali něco dohromady. Ale vlastně zkušenost režiséra nemám, mám jen zkušenosti herce, což je podle mého na tom představení vidět. Takže režijní koncepce není dokonalá, ale snad se tam dostalo to, co považuju za důležité. Aby lidé přinesli nějakou energii, nějakou emoci, a ukázali, jak dokážou rozehrát dramatickou akci. Jako režisér jsem si tedy připadal trochu jako domácí kutil, který je pyšný, že si doma stloukl poličku. Truhlář by mu to udělal mnohem líp, kvalitněji i rychleji, protože zná postupy a má na to zařízení. Já jsem si to tak nějak dal dohromady po volných večerech. Ale pak to zase člověka těší, že se mu to podařilo.

Předehrával jste hercům?
Bohužel musím říct ano, i když to v divadle sám nemám rád. Ale bylo to proto, že je pro mě jednodušší to zahrát než vysvětlit. Práci režiséra vnímám trochu jako psychologa ve skupině lidí, kteří na něčem pracuji. Když se pracuje s emocema, tak člověk musí používat všelijaké fígle, aby ty lidi motivoval a byli ochotni pracovat, a zároveň se vzájemně nepozabíjeli, nebo jen nepovídali u kafíčka. Ale při tom předehrávání jsme moc úspěch neměl, oni jsou svébytní herci, jsou sví, a často to moje předehrávání nepřijali za své, nevěděli, co po nich chci.

Ale nakonec vše dobře dopadlo, když jste s dostali až na Hronov…
Mám velkou radost, že jsme se sem dostali, hlavně proto, že je ta účast těší. Protože po tom úspěchu Doma očekávali, že se jim bude dařit pořád stejně dobře, ale tak to nebývá. Musí to vycházet z toho, jaké jsou momentální možnosti a jaká je konstelace hvězd.

Komentáře ke článku