4. – 12. srpna 2017

Novinky

Rozhovor se Simonou Matouškovou z Divadýlka na dlani

Co ti po tvém prvním Jiráskovu Hronovu nejvíc ulpí v paměti?
Budu vzpomínat úplně na všechno. Pro mě je úplně všechno nové. Každá vzpomínka pro mě bude jedinečnou. A nejvíc? Máme úplně nacpaná břicha, jak chodíme z představení na představení a mezi tím vždycky navštívíme nějakou hospodu. Je to tu báječné. Atmosféra je krásná a vlastně se mi tu opravdu celkově líbí úplně všechno.

Jsi zkušená herečka s bohatými divadelními zkušenostmi. Přišlo mi neuvěřitelné, že jsi tu ještě nebyla…
Nevím, jak je to možné. Žádné představení, ve kterém hraji, se sem nedostalo, tudíž jsem sem nikdy nejela pracovat. A jako divák jsem se sem nedostala, protože sem začal jezdit náš soubor před šesti či sedmi lety, kdy jsem vychovávala děti a nechtěla jsem si kazit malými dětmi to, co by mě tu mohlo nadchnout. Takže jsem se těšila, až budou jednou moje děti tak velké, aby mohly být u babiček. A teď si to tu užívám bez nich.

Jaká jsi měla očekávání?
Byla jsem strašně natěšená a chtěla všechno vidět. Hned první den jsem musela projít všechny prostory, museli mi všechno ukázat. Divadla i hospody. Navštívila jsem i Problémový klub, abych prostě všechno viděla. A pokud se týká seminářů, zjistila jsem, že na to bych opravdu neměla. Ten nejlepší prostor, jaký Hronov nabízí

Proč?
Asi jsem nesnášenlivá v tom směru, že bych se nedokázala otevírat dalším lidem. Nemám to ráda. Obdivuji seminaristy, že to dají. Líbí se mi to. Kolegové z našeho divadla jsou z toho úplně nadšení. Hrozně moc si ze seminářů přinesou a dál z toho čerpají. Já mám strach, že bych to nedala. Nemám tu odvahu. Hrozně ráda se sem vrátím, ale do semináře asi ne.

Která hospoda se ti líbí nejvíc?
Bašta! Zaprvé si myslím, že servírky v tomto podniku jsou andělé. Od té doby, co jsme tady, vůbec se nezměnily. Jsou tam stále ty samé, jsou moc ochotné, pořád se usmívají, a i když přijdeme třeba třikrát za den, pořád vypadají, že nás rády vidí. Strašně moc je chválím. Chutná mi tam a je to bašta!

Který hrací prostor se ti zdá nejlepší?
Opravdu nevím. Jako divákovi se mi líbí divadlo. Zvenčí i zevnitř. Ale jak dobře jsem tam viděla, tak špatně jsem tam slyšela. Nevím, jestli je to herci, mnou nebo divadlem. My jsme hráli v sokolovně. Bála jsem se, jak to bude vypadat, ale zabydleli jsme se dobře. Pro nás je to v tuto chvíli ten nejlepší prostor, jaký Hronov nabízí.

V kolik jsi šla nejpozději spát?
Tak to asi nebudu nejlepší. Jsem spáč. Do půlnoci jsem vždycky v posteli. Zanechala jsem přátele ve víru zábavy a klidně šla spát.

Honza Švácha

Komentáře ke článku