4. – 12. srpna 2017

Novinky

Rozhovor s Annou-Karin Waldemarson

Jste v Hronově či vůbec v Čechách poprvé?
Loni jsme tu byli na kongrese AMATEO, byli jsme pozváni na festival a mně se to strašně líbilo. A letos jsem byla pozvána NIPOSem, abych viděla víc. Je hodně zajímavé vidět představení v různých jazycích, a tím nemyslím jen jazyk jako češtinu, ale spíše různorodý styl inscenování dramatu v různých kulturách. Tady je spousta různých příležitostí: na jedné straně třeba velký rock´n´rollový muzikál (Šakalí léta – pozn. redakce), kde byl na relativně malé scéně doslova dav lidí, který měl skvělou energii. Na druhé straně naprosto intimní příběh, který pro mě byl velmi silným zážitkem. Mluvím o Morfiu, animovaném příběhu spojeném hereckou akcí. Je úžasné, že jeden člověk dokáže zároveň vyprávět, hrát a animovat příběh.

Bylo to pro vás srozumitelné?
Naprosto. Když nerozumíte jazyku, sledujete o to usilovněji jiné aspekty, jako je scénografie, výraz tváře, posloucháte zvuk a melodii Dobré divadlo se pozná, i když nerozumíte jazyku hlasu a jazyka, a pokoušíte se uhodnout příběh nebo aspoň zachytit jeho zlomky. Ale v tomto případě byl příběh jasný beze slov, protože pomohly ilustrační prvky, ať už to byly drobné loutky, obrázky či psaní. A navíc, hlas protagonisty byl velmi zajímavý, sugestivní, komunikativní. Organicky se propojoval herecký výkon s tím, co bylo možno vidět na plátně. Takže člověk přirozeně sledoval chvílemi herce, a chvílemi animované obrazy. Baví mě obrovská různorodost divadelních žánrů a postupů inscenování.

Máte raději klasický způsob inscenování dramatu, nebo alternativní pokusy?
First, what it said electric watches, electronic watches? Broadly speaking, any machine with button batteries as the energy of the watch list are called electric watches. buy cheap replica watches on here: omega replica watches uk china replica watches rolex Replica watches uk rolex Replica uk omega replica watches uk omega Replica uk replique montre Replica Breitling Watches Online rreplica watches Air Max 90 Pas Cher Raději mám alternativu, protože ukazuje různorodé překvapivé možnosti, které má divadlo k dispozici. Třeba v představení Všechno není košer, zaměřeném na oslavu rodinné soudržnosti, bylo hodně vzájemné komunikace, hodně mluvení. U příběhu Morfium zase byla přímo hmatatelná ta nehybnost. Když nerozumíte slovům, vytváříte si své vlastní příběhy, hledáte nějaká vodítka, opěrné body, také vám to dává možnost posuzovat celek z obecnějšího hlediska. A musím říci, že dobré divadlo se pozná, i když nerozumíte jazyku.

Můžete teď představit svou práce, jak jste spojena s amatérským divadlem?
Právě teď jsem na Hronově jako členka odborné rady AMATEO, což je evropská síť pro amatérské umění. Ve Švédsku, odkud pocházím, a kde pracuji, jsem do amatérského divadla doslova ponořená. Režíruji dětské a mládežnické divadlo a propojuji linku divadelní s výchovnou, tedy se vzděláváním hravou divadelní formou. Švédskému amatérskému divadlu a naší Švédské divadelní amatérské asociaci (ATR) se věnuji celý svůj profesionální život. Začínala jsem kdysi jako herečka v amatérském divadelním spolku a od té doby jsem prošla různými profesemi na různých úrovních. Pracuji také v nadnárodním kontextu, propojujeme zkušenosti z divadelních asociací severských zemí, takže mám spoustu podnětů z Norska či Dánska. Existuje tu množství výměnných zájezdů a stáží, týkajících se dětského a mládežnického divadla, a úvah nad tím, jak hraní v dětském divadle zkvalitňovat. Učit děti znamená pro nás učit se i sami, stále doplňovat své znalosti. Jako základ máme Stanislavského hereckou metodu, a pokoušíme se ji do jisté míry aplikovat i na dětské divadlo - ve výběru výrazových prostředků, v použití jazyka, volbě charakterů. Chceme se vyvarovat klišé, protože děti mají samozřejmě tendenci hrát pořád to, co umějí. A v tom nám právě pomáhá Stanislavského metoda, prostřednictvím nejrůznějších etud a podobně je vedeme k rozvíjení jejich hereckého projevu.

Jaká je situace ve švédském amatérském divadle? Kolik skupin na území Švédska funguje a máte dobrou organizační síť?
Švédsko je tradičně zemí, kde existuje velké množství lidových spolků, hnutí, asociací. Takže naše divadelní asociace má členské organizace po celé zemi. Pořádáme každý druhý rok národní festivaly a menší kongresy a snažíme se přitom, aby byly putovní - pokaždé se pořádají v jiné části země. Děláme také odborná setkání, kde se scházejí učitelé, a pořádáme vzdělávací kursy pro lektory dramatické výchovy, režiséry, manažery. Existuje u nás opravdu hodně amatérských divadelních skupin. Švédsko je v tomhle specifická země s obrovskou rozlohou, kde jsou jen tři velká města. Podobné je to i v okolních severských zemích. V Norsku, kde často pracuji, je například 50 skupin. Když to ale srovnáte se severními částmi Švédska, kde jsou velmi malé vesničky a mezitím neposkvrněná příroda a obrovské plochy hor, je tu kultura ve srovnání s Norskem velmi živá. Je přirozenou částí života. Lidi zpívají, tančí, dělají divadlo, propojují nejrůznější aktivity. Máme 170 aktivních divadelních asociací, a mám pocit, že tak 10 tisíc aktivních členů.

To je opravdu neuvěřitelné. Jak je to s finanční podporou?
Před pár lety se ministerstvo kultury rozhodlo, že peníze rozdělí po regionech, aby tak rozdělování financí mohlo probíhat nezávisle na centru a bylo spravedlivější. Na jedné straně je to dobře, protože jsou tu bližší vztahy mezi regionálními politiky, úředníky a aktivními amatérskými umělci přímo v regionu. Ale svým způsobem je to i komplikovanější, protože ten balík peněz je třeba rozdělit mezi různé druhy umění, mezi profesionály i amatéry.Takže je pochopitelné, že větší díl ukousnou profesionální instituce, jako koncertní sály, knihovny, profesionální scény. Z naší strany je velice důležitý aktivní přístup, kdy musíme vyargumentovat, proč přidělit peníze právě nám, a je to tedy permanentní boj o peníze. Naše asociace má odpovědnost za udržování knihovny dramatických textů a vůbec literatury věnované dramatikům. Takže editujeme nová dramata a máme také projekt, který má motivovat dramatiky, aby psali pro amatérské divadelníky. K tomu máme opravdu velkou podporu, ale přináší nám to povinnost mít úřad, který se o to průběžně stará, podává informace, udržuje kontakty s různými skupinami, poskytuje konzultace, organizuje vzdělávací akce a velké festivaly. Takže se dá říci, že podporu máme, ale znáte to, vždycky to může být lepší…

Jana Soprová

Komentáře ke článku