3. – 11. srpna 2018

Novinky

Tři sestry nejsou komedie

Rozhovor s režisérem Miroslavem Lelkem

Spolupracujete s hronovským souborem dlouho?
Jsem Hronovák, v souboru působím už od patnácti let, ale režírovat jsem začal až v roce 2000. Začínal jsem komedií Lumpa- ci Vagabundus, od té doby jsme se souborem udělali už několik inscenací: Charleyovu tetu, Veselé paničky windsorské, Poprask na la- guně a v červnu loňského roku jsme měli premiéru Tří sester.

Váš soubor často inscenuje klasická díla. Vybíráte si repertoár sám?
Dramaturgii si dělám sám. Jsme soubor, který dělá klasické divadlo, jaeger lecoultre replica watches klasickou čino- hru. Od toho se všechno odvíjí. Vždycky vy- beru nějakou hru, na kterou soubor má, a to především obsazením. Je nás v souboru dva- cet pět stálých členů a mou hlavní podmín- kou je, abych měl obsazení. Když jsme dělali hudební divadla, napsal jsem si vždycky texty písniček a kamarád mi je zhudebnil.

Co vás na textu Tří sester konkrétně zajímá?
Čechova jsem měl rád už ve škole jako kluk, jeho čtyři hry – Tři sestry, Strýček Váňa, Višňový sad a Racek. Tři sestry se mi při čtení líbily nejvíc. Mnoho let jsem je v sobě nosil, pak jsem si řekl, že nazrál čas, vzal jsem hru znovu do ruky a začal přemýšlet o tom, jak bychom ji mohli udělat. Protože ač se o Třech sestrách píše, že je to komedie, tak to kome- die v podstatě není. Je to drama, dramatická komedie nebo smutná komedie, či jak to na- zvat. Nosil jsem ten text v sobě opravdu dlou- ho, tak jsem si nyní udělal radost, že jsme jej převedli na jeviště v Hronově.

Jako začínající režisér jste si na Čechova netroufl?
Tři sestry nejsou komedie Určitě. Začal jsem lidovou hříčkou, pak jsme se pouštěli do her, které jsme mohli třeba i zhudebnit. Po Poprasku na laguně jsem si říkal, že už je čas, abychom sáhli po nějaké klasice, což Čechov je, aby si lidé zahráli pořádné role, pořádné divadlo.

Jak váš nápad herci přijali?
Velmi kladně. Práce na Třech sestrách byla velice hezká, všichni pracovali s velkým zaujetím. Všichni, kterým jsem dal roli, se úlohy chopili velice zodpovědně. Zkoušení zpočátku bylo hodně o hledání postav, protože jsou to postavy nejednoznačné. Hra nemá jednotnou divadelní linii, jeden příběh, skládá z jednotlivých příběhů jednotli- vých lidí, kteří ve hře žijí. Text je velmi nejednoznačný, různorodý. Ale konec je jasný, ten by měl vyznít optimisticky. Hlavně z úst Olgy, která řekne, že se musí žít. Ať se v životě stane cokoli, musí se žít.

Co je pro vás hlavním tématem hry?
Hledání štěstí, hledání pravdy. Hledání lásky a štěstí v životě člověka. Myslím, že téma je to nadčasové, platí i dnes. Člověk zažívá mnohá vítězství i mnohé prohry. To Čechov popisuje velmi dobře i ve Strýčku Váňovi a Višňovém sadu, ale řekl bych, že Tři sestry jsou nejbarvitější. Každý tam po něčem touží, někdo toho dosáhne, jiný ne, a jak to v životě bývá, někdy to dopadne špatně. Přesto si myslím, že hra může oslovit i současného diváka.

Odkud jste čerpal při výběru hudby?
Mám kamaráda Miroslava Vobořila, který komponuje scénickou i filmovou hudbu, dokonce dělal muziku k filmu Bathory. Dostalo se mi do ruky jedno jeho cédéčko a moc se mi líbilo, tak jsem ho požádal a on mi tu hudbu k představení napsal.

Všimla jsem si, že v představení hrají dvě vaše jmenovkyně. Jde o nějaký příbuzenský vztah?
Ano, Olinku hraje moje manželka a Irinku moje dcera. Režírovat je je samozřejmě těžší, protože jsem na ně náročnější než na ostatní herce. Říkám, že když jsem jim dal roli, tak musí být nejlepší. Ale když odhlédnu od tohoto, je to úplně normální. Úplně normální divadelní práce.

Petra Jirásková

Komentáře ke článku